Prolog

9. března 2008 v 19:28 | Peggy |  Otázka života a smrti
Ehm ehm... abyste věděli, proč tady teď takhle straším... Mám pro vás slibovaný prolog k mojí společný kapitolovce s Panthy, Otázce života a smrti. Ale musim vás varovat, je to fakt něco strašnýho!!! Promiň, Panthy, já jsem řikala, že to zkazim hned na začátku...
Njn, ale kdyby si to někdo chtěl stejně přečíst, tak prosim... :P A kdybyste si to už teda přečetli, tak please aspoň hlásněte v anketě a nechtě mi tady nějakej komentář... =)
Tak Panthy, přístí kapitola je na tobě! :D

-----------------------------------------------------------
"Severusi!" ozval se za mnou radostný hlas.
Otráveně jsem se otočil, ale když jsem spatřil záplavu rudých vlasů a Lilyin rozzářený obličej, moje kamenná maska a ledový výraz okamžitě roztály v široký úsměv.
"Seve, představ si to!" vyhrkla Lily, ztěžka popadajíc dech. "Dostala jsem z toho přeměňování vynikající!"
"Tak to je skvělý, Lil," prohlásil jsem potěšeně. "Já věděl, že to zvládneš!"
Lily se na mě znenadání vrhla a šťastně mě objala. "Díky, Seve," zašeptala po poněkud trapné chvilce, kdy mi visela okolo krku, a já jsem nevěděl, jestli se mám raději odtáhnout, nebo ji k sobě přivinout ještě víc. Nakonec jsem se radši rozhodl zůstat nehybně stát, dokud se sama nestáhla a neobdařila mě veselým úsměvem.
Taky jsem se pokusil vytvořit něco vzdáleně připomínajícího úsměv a pod dotykem Lilyina rozzářeného pohledu mé tváře zalil ruměnec. Na(ne)štěstí si to špatně vyložila...
"No tak," vesele se na mě zašklebila a se smíchem udělala pukrle "nač to červenání. Jsi ten nejlepší učitel pod sluncem!"
Po tomto výroku moje tváře nebyly červené, nýbrž přímo krvavě rudé. A to ne že bych se tak styděl za to, že moje milá Lil dostala jedničku z přeměnování, jediného předmětu, který jí dělal problémy... Měl jsem totiž pocit, že se samým štěstím rozskočím. I za ni.
Můj výraz ale vzápětí zesmutněl. Uvědomil jsem si totiž, že nebýt Lilyiných špatných známek, nebylo by ani doučování, což znamenalo nádherný čas v její okouzlující blízkosti...
"Lily?" zeptal jsem se opatrně.
"Ano?" zamrkala řasami a povzbudivě se na mě usmála.
"No… myslel jsem, jestli…" Jestli moje tváře byly předtím červené, tak pro tuhle barvu nejspíš ani neznám vhodné pojmenování. "Nechtěla by ses mnou jít po vyučování projít k jezeru?" vysoukal jsem ze sebe konečně.
Zářivě se usmála a nadšeně kývla. "Jasně, Seve. Aspoň mi budeš most vysvětlit tu novou látku…"
Přímo jsem se roztékal štěstím, jenže jen do té doby, kdy se objevil ten sobecký a namyšlený Potter, i s tou jeho partičkou v zádech.
Black, Potterův nejlepší kamarád, bez kterého se nikam ani nehnul, náhle vystoupil do popředí. "Á, Srabusi! Co tady děláš?" zeptal se až přehnaně potěšeným tónem.
Teď si vzal slovo pro změnu Potter. "To jsme se dlouho neviděli, co, Srábku?" Posměšně se ušklíbl a nato zaklonil hlavu a celé školní nádvoří se začalo otřásat jeho hurónským smíchem.
Snažil jsem se udržet bezvýraznou tvář a nedat najevo nic z toho, co jsem cítil, ačkoli bych nejradši oba dva rozcupoval na kousky a hodil je do ohně. Samozřejmě jsem pochopil, na co Potter narážel, když jsme se totiž naposledy potkali, skončil jsem na ošetřovně s přeraženým nosem.
"Nech ho na pokoji, Pottere!" rozkřikla se najednou Lily a z očí jí šlehaly blesky.
"To je dobrý, Lil," zašeptal jsem směrem k ní tak, aby to nikdo jiný neslyšel.
"Ne, není, Seve!" opáčila rozzuřeně. "Nemůžou tě přece pořád takhle tyranizovat!"
Rezignovaně jsem pokrčil rameny. Z tohohle nekouká nic dobrého. "Lily, pojď odsud pryč," zaprosil jsem naléhavě.
"Ne! Tohle si k tobě přeci nemůžou dovolit!"
"Ale-"
"Severusi, poslouchej mě," řekla a podívala se mi do očí. Měl jsem dojem, že se v těch jejích krásných smaragdových očích snad utopím… "Takhle to prostě nejde," pokračovala neúprosně dál a já jsem raději rychle uhnul pohledem. "Nevím, co si o sobě myslí, jsou to akorát arogantní idioti, kteří-"
"Jinak co, Evansová?" protáhl Potter s šibalským výrazem ve tváři.
"Jinak to řeknu McGonagallové!"
Potter udělal nějakou nepopsatelnou grimasu a výsměšně pronesl: "Už se bojím!"
Lily zatnula pěsti a zuřivost, která z ní sálala, byla téměř hmatatelná.
"Anebo taky profesory volat nemusím," zavrčela výhružně Lily, v obličeji celá rudá vzteky, "a vyřídím si to s tebou sama!"
"Tak to abysme se radši klidili, Jamesi," utrousil Black se smíchem. "Jinak by nás taky mohla tady Evansová proměnit v něco hodně ošklivýho…" Black se nechutně uchechtl a Potter se dokonce pobaveně zasmál.
Nevím, jestli narážel na Lilyino přeměňování nebo ne, ale každopádně tohle už vážně přehnal!
"Myslím, že se nemáš čeho bát, Blacku," prohlásila Lily až nepřirozeně mile, "protože v tvým případě už ani nic ošklivějšího vytvořit nejde…"
Black se najednou zastavil uprostřed pohybu a pomalu se otočil na Lily. "Cos to řekla?" vyštěkl podrážděně. Nejspíš se Lily trefila do černého a vážně ho tímhle dostala. Nemohl jsem si pomoct a musel jsem se zasmát.
"Sedíš si na uších, Blacku?" vyjela na něj Lily.
"To ty si nejspíš sedíš na očích, Evansová!" opáčil Black bleskurychle.
"No tak, Siriusi," mírnil ho Potter. "Jsme tady přece kvůli Srábkovi, a ne kvůli urážení Evansový."
V tu chvíli se odněkud zpoza nich ozvalo jakési podivné hýkání, a až když se oba otočili, aby zjistili, co se to děje, spatřil jsem Pettigrewa, toho jejich nechutného kamarádíčka, jak se válí na zemi a nejspíš se pokouší smát se. Bylo to vážně odporné, ještě ke všemu když vezmete v úvahu provazce slin, které se mu táhly od pusy až na zem, a jeho obrovské špeky, natřásající se spolu s jeho bránicí.
Zhnuseně jsem se odvrátil, a když jsem se znovu podíval tím směrem, naskytl se mi pohled už jenom na Pettigrewovu nohu, protože Black s Potterem si už zase stoupli na své původní místa.
"Tak Srabusi," pokračoval Black v rozhovoru, jako by se mezitím nic nestalo, "víš, že nám stojíš v cestě?"
"Ani jsem si nevšimnul," odvětil jsem chladně.
"Zato my jo!" vykřikl Potter a vytáhnul hůlku. A sakra, věděl jsem, že tohle nedopadne dobře…
Lily si však pospíšila a s hůlkou napřaženou před sebou se v ochranitelském gestu postavila přede mě. "Opovaž se mu něco udělat, Pottere," zasyčela výhružně.
"Ale ale, Evansová, uhni, jestli nechceš, aby se ti něco stalo…"
"Neuhnu, a už vůbec ne, když to po mně chceš ty!"
"Tak to potom nemám na výběr…"
"Já taky ne!"
"Expelliarmus!" zaburácela Lily, ale Potter kouzlu hbitě uskočil, takže zasáhlo Pettigrewa, který se za ním stále svíjel na zemi, a odhodilo ho o několik metrů dále.
"Máš dobrou trefu, Evansová!" zapískal Potter uznale.
"Sklapni, Pottere!"
"A proč bych to měl dělat?"
"Protože se ti jinak něco stane!"
"Hm, tak to bych nechtěl… Ještě bys potom kvůli mně musela jít do Azkabanu," pronesl lítostivě Potter, načež se Black s Pettigrewem štěkavě rozesmáli.
"Víš co, Evansová? Já jsem velkorysý, takže pro tebe mám férovou nabídku…"
"Nemusíš se namáhat, Pottere!"
Ten však dělal, jako by ji vůbec neslyšel. "Nechám Srabuse na pokoji - aspoň zatím - když se mnou půjdeš na rande!"
Tak tohle už byla vážně ohraná písnička. Za těch sedm let, co chodíme do Bradavic, si ji už Lily musela vyslechnout nespočetkrát. Docela se divím, že to Potter ještě nevzdal…
Lily nehybně stála vedle mě a dělala, že usilovně přemýšlí. To je dobrý plán, takhle Potterovi nechávat falešnou naději, než přijde rázné odmítnutí. Musím někdy Lily pochválit, z odbývání Pottera by dostala rozhodně vynikající.
"Tak dobře," pronesla po chvíli napětí Lily. Potterovi, Blackovi i mně při těchto slovech spadla čelist. To přece nemůže myslet vážně! Celých sedm let se mi svěřuje, jak Pottera nesnáší a teď… Ne, to ne! Asi se musela zbláznit! Měla ho raději odmrštit, jak to bývalo zvykem, a mě jim nechat napospas, rozhodně by to bylo lepší než tohle…
"V-vážně?" vykoktal po chvíli ohlušujícího ticha Potter.
Lily jemně kývla na odpověď.
"Tak to je skvělý!" rozzářil se Potter. Čekal jsem, že ho Lily každým okamžikem odbyje a řekne, že to byl jen vtip, ale ta chvíle stále jaksi nepřicházela. "Budu tě čekat po vyučování ve společenské místnosti!" dodal Potter šťastně a otočil se k odchodu.
Zaslechl jsem ještě Blackovo "Gratuluju, kámo!", a potom se nám ztratili z doslechu.
Se zvednutým obočím jsem pohlédl na Lily a ta se na mě jen šibalsky zakřenila. "Snad sis nemyslel, že to myslím vážně?" zeptala se mě nevěřícně a vzápětí vyprskla smíchy.
"Vypadalo to tak," odvětil jsem ublíženě. Nejenže se mi Lily směje, ale ta schůzka s Potterem se má konat ve stejný čas, jako jsem se měl jít s Lily projít k jezeru!
"Ale no tak, Seve!" udobřovala si mě Lily. "Vymyslela jsem plán, jak se Potterovi pomstít!" zvolala triumfálně s ďábelským leskem v očích. "Z toho rande Potter rozhodně neodejde s úsměvem, pořádně mu to natřem!" vykřikla vítězoslavně a široce se na mě usmála.
Tak to se mi vážně ulevilo, vypadá to, že si z Pottera opravdu jenom dělala legraci. Po chvíli váhání jsem se na ni taky nejistě usmál.
Nesnesl bych, kdyby šla na schůzku s někým jiným, a s Potterem už vůbec ne. Už od prvního dne, kdy jsem ji potkal, ji totiž tajně miluju…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 panth panth | Web | 9. března 2008 v 19:38 | Reagovat

Muškoooo!!! tyjo, to je...nádech, výdech...já zírám s otevřenou pusou!!! Takhle bych to nikdy nenapsala, fakt že ne! Seš šikulka šikovná a opovaž se odporovat :) Ten děj má spád, máš tam hezký slovní spojení a celkově je to prostě bezvadně napsaný! Já sem odvařená! Mám pocit, že tohle je ta nejhezčí kapitola jakou si kdy napsala, prostě....strašně MOC se ti povedla!!!! Hned to jdu hodit na blog :))) Až to vydýchám :D

Na tohle prostě nemám!!! Děs se 1.kapči :D

2 cassiopea cassiopea | Web | 9. března 2008 v 19:40 | Reagovat

perfektné!!!úplne super!!!každopádne sa moc teším na kapitolku!!:):)

a k tej súťaži...jasné, že nemusíš kresliť, stačia obrázky z netu:))

3 qtinka;) qtinka;) | E-mail | Web | 9. března 2008 v 20:05 | Reagovat

jezis ved je to krasne! nic si nepokazila!!! je to sqele a tesim sa na next kapcu :)

4 Lina Lina | E-mail | Web | 10. března 2008 v 14:23 | Reagovat

ja nechápem ako si si mohla myslieť, že toto je niečo strašné. bolo to super napísané

5 Leenikk Leenikk | Web | 10. března 2008 v 16:18 | Reagovat

Tak to se teda vážně povedlo!moc se mi líbí, jak píšeš!Hlavně to, jak Lil odpálkovala Siriuse!Fakt to jsem se smala!moc se těším, co Lily udělá tomu Jamesikovi!!

No, myslim, že jsi jdu přečíst nějakou tvojí další povídku!píšeš skvěle!!!

ps: mimochodem, nechceš se spřátelit?

6 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 13. března 2008 v 21:20 | Reagovat

WOW! ty pises fakt pekne!!! hrozne super se to cte a uz se nemuzu dockat dalsi....!!!! =)

7 Jenny Jenny | Web | 16. března 2008 v 11:47 | Reagovat

Bezvadně napsaný!! A originální...Paráda!!! Lily je hustá=D Moc se těším na další kapču, tak doufám, že Panty mákne=)

8 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 24. března 2008 v 13:55 | Reagovat

Neměl by bejt takovej ehm... srab... a měl by jí to říct. Vždyť ona ho má přece taky ráda... Grrrr. udělejte s tím něco xD

Ne, ted vážně, kdy bude další kapitolka?? O:-)

9 Gigi Gigi | Web | 14. dubna 2008 v 21:21 | Reagovat

já zírám,zírám, zírám....fakt krásný prolog...rychle pokráčko,prosííím:-)

P.S. Nechceš spřátelit? Kdyžtak mrkni k nám na blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama