Obrať obličej ke slunci...

28. února 2008 v 20:43 | Peggy |  Jednorázovky
Ha! Já jsem poslední dobou nějaká pilná, co říkáte? Mám tu pro vás totiž další jednorázovku!!! (už vidim, jak v tenhle okamžik skáčete radostí až do stropu... :DDD)
A abyste věděli, už mám rozepsanou i další kapitolu k Mirandě, dokonce jsem ji původně chtěla dopsat už dneska (já jsem ale vážně nějaká pracovitá, všímáte si toho?:P), ale vy jste se s komentářema taky dvakrát nepřetrhli (dobře, uznávám, že teď už je to lepší :P A za ty dosavadní komentáře vám moooc děkuju, moc mě potěšily =)), takže jsem se nakonec rozhodla pro jednorázovku, která minule docela sklidila úspěch... =) Takže doufám, že se vám bude líbit i tahle a napíšete mi nějaký komentáře =)

Zarudlýma očima jsem pečlivě prozkoumával okolní absolutní tmu. Hlasitě jsem si povzdechl, ale můj vzdech zcela zanikl v chrápání jednoho mého spolubydlícího. Převalil jsem se na bok a polštář jsem si pousnul více pod hlavu, takže jsem se hned mohl cítit pohodlněji. Teda… v rámci možností…
Znovu a znovu jsem si v hlavě přehrával dnešní scénku, znovu a znovu jsem slyšel ta hrozná slova… O čem že to tady celou dobu melu? OK, OK, vysvětlím vám to…
Dneska odpoledne, když skončilo vyučování, jsem se společně s mými nejlepšími přáteli - Siriusem, Remusem a Peterem - vydal zpět do nebelvírské společenské místnosti. Spolu se Siriusem jsem se rozvalil v našich oblíbených křeslech, zatímco Remus si z ložnice přinesl učebnice s úmyslem udělat si úkoly a Peter zasněně slintal nad lákavě vyhlížející čokoládou, kterou právě rozbalila jedna spolužačka z našeho ročníku.
No dobře, dobře, přiznávám, že jsem ji rozhodně nebral jen jako obyčejnou spolužačku… Vlastně to byla dívka mých snů, Lily Evansová. Její dlouhé zrzavé vlasy jí poklidně spadaly až téměř po pás, přičemž kolem sebe šířily oslňující lesk a nádhernou vůni. Bystré zelené oči jí svítily pobavením nad mně neznámým vtipem a zároveň se zájmem klouzaly po okolí. Abyste tomu správně rozuměli, po celém širém okolí, ze kterého mě však nemilosrdně vyškrtla. Tenká červená čárka představující ústa se roztáhla do širokého úsměvu, když jí jedna z jejích nesčetných kamarádek vyprávěla cosi rozhodně velice legračního. Ladnou štíhlou postavu dokonale obkresloval černý hábit, který na ní vypadal vážně báječně. No vlastně, ona vypadala naprosto úchvatně v čemkoli…
Jak tak postupně ulamovala kousky ze sladké dobroty, jíž držela v ruce, a v Peterovi se hromadilo čím dál tím víc nenasytných slin, moje odhodlání rostlo. Ptáte se, odhodlání k čemu? Dobře, prozradím vám to… úmysl vyznat jí své city, říct jí, jak moc ji miluju… Pomalu jsem ale začínal ztrácet odvahu. Co když mě odmítne? Co když se mi vysměje?
"Mysli přece pozitivně, Jamesi!" okřikl jsem se. "Buď teď nebo nikdy…" Třeba se k tomu už nikdy později neodhodlám…
"Evansová!" zvolal jsem a stoupl jsem si, provázen mnohými udivenými pohledy.
"Miluju tě… miluju tě!" opakoval jsem si v mysli. "No tak, řekni to, není na tom přece nic zas tak těžkého…"
"…půjdeš se mnou na rande?" vylezlo ze mě nakonec. Jo, já vim, že to nebylo přesně to, co jsem jí chtěl původně sdělit, ale tohle je dobrý začátek, nemyslíte?
Lily na mě jen zaskočeně zírala, než jí došlo, že by asi měla nějak odpovědět… "S tebou, Pottere? Nikdy!" zaječela.
"Ale… proč?" Zmohl jsem se jen na jedinou zklamanou otázku…
"Ty se ještě ptáš?" vykřikla Lily téměř nepříčetným hlasem a obočí jí okamžitě vyjelo nahoru. "Protože jseš ten největší idiot z celého ročníku, protože tyranizuješ a posmíváš se ostatním, a protože jseš neuvěřitelnej sobec!" vřískla láska mého života.
Sklesle jsem sklopil ramena a zoufale se vybelhal do naší ložnice, kde jsem sebou nešťastně hodil na postel a nechal jsem slzám volný průchod…
Po chvilce přišel Sirius, opatrně otevřel dveře a starostlivě se zeptal: "Jsi v pohodě, Dvanácteráku?"
"Jo, jasně," zaskučel jsem zastřeným hlasem s hlavou odvrácenou.
"Víš, kdybys potřeboval povzbudit nebo si jenom promluvit-"
"Díky, je mi fajn," přerušil jsem ho.
"Kdybys potřeboval nějak pomoct-" zkoušel to dál, ale ani tentokrát jsem mu nedal šanci.
"Jediný, co teď potřebuju, je klid," zavrčel jsem rozmrzele. "Ale dík za účast."
"Jamesi-"
"Chci být o samotě, Siriusi," skočil jsem mu rázně do řeči.
"Dobře, tak já tě nebudu rušit," ozvalo se ochable ode dveří. S tím se hlasitě zavřely a já jsem zůstal zase sám, utápěje se ve svém zármutku…
Po zbytek odpoledne jsem už nevylezl, dokonce jsem vynechal i večeři. Jen jsem ležel na svém měkkém lůžku, s hrudníkem zběsile se zdvíhajícím a klesajícím, a nepřítomným pohledem. Slzy už mi vyschly, už jsem ani nemohl brečet jako malá holka, jen jsem tedy přerývaně oddechoval.
Hodně jsem přemýšlel, a dospěl jsem k závěru, že Lily nejspíš měla pravdu. Asi se tak vážně někdy chovám, nejspíš tak někdy působím, ale ani Lily neví, že uvnitř jsem úplně jiný… A asi se to ani nikdy nedozví, protože mi nikdy nedá šanci…
Kdybych ještě mohl brečet, vytryskly by mi nyní slzy proudem, ale takhle jsem jen nehybně se zavřenýma očima vedl dál svoje pesimistické hypotézy…
Nevím jak, ale někdy v noci se mi muselo podařit usnout, protože když jsem sebou najednou v šest ráno poplašeně trhnul, zjistil jsem, že jsem musel tak tři hodiny hluboce spát, takže mě nevzbudilo ani Červíčkovo chrápání. Pomalu jsem vstal a nějak se mi povedlo doplazit se do koupelny. Umyl jsem si obličej a s očekáváním toho nejhoršího jsem pohlédl do zrcadla. Prohrábl jsme si rukou vlasy, a víte co? Přede mnou stál úplně normální James Potter, žádné kruhy pod očima, ani zarudlé oči se neobjevily! Mírně jsem se pousmál a vyrazil jsem zpět do ložnice, která už byla zalitá ranními slunečními paprsky.
V takovémhle prostředí se prostě nedalo mít melancholickou náladu. Takže jsem se rozhodl hodit depresi za hlavu, a přistoupil jsem blíž k oknu. Spatřil jsem bradavické pozemky v celé své kráse jako na dlani, sluníčko jim dodávalo půvab, kterým i bez něj oplývaly víc než dost, a já jsem se najednou cítil úplně skvěle, jakoby ani žádný včerejšek neexistoval. Začal jsem si vesele pískat, čímž jsem sice vzbudil svoje kamarády, ale i přes jejich rozhořčené brblání jsem se pořád cítil bezvadně.
V mysli mi vytanul povědomý citát… Obrať obličej ke slunci a stíny budou padat za tebe. Usmál jsem se a sešel dolů na snídani, s perfektním plánem na dnešní den.
A ten program zněl: "Půjdeš se mnou na rande, Evansová?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Četl/a jsem tuhle jednorázovku... (sčítání lidu :D)

Klik!!!

Komentáře

1 Darhin a Helén Darhin a Helén | Web | 29. února 2008 v 12:59 | Reagovat

Moc se ti povedla i když v učebně plné povykujících spolužáků si to nejde správně vychutnat. Takže si to přečteme ještě jednou doma. :-) ...

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 29. února 2008 v 16:24 | Reagovat

Moc hezký:)

3 Lina Lina | E-mail | Web | 29. února 2008 v 20:35 | Reagovat

kráááááásne!

mala by si vedieť, že povedať mi to, že už máš rozpísanú kapitolu a chcela si ju sem dať včera ale nedala si ju sem, to ma skoro zabilo. takže sme sa s komentármi dvakrát nepretrhli? mno, hej ty si zaslúžiš viac!! začínam mať ten pocit, že len ja skáčem od radosti pri 4 komentoch....

ludia píšte komenty, bo sa zbláznim bez toho aby som zistila čo sa stalo s albusom..

4 Peggy Peggy | Web | 1. března 2008 v 10:50 | Reagovat

To Lina: njn, já sem mrcha :D Ale myslim, že se na ty komentáře vykašlu, a jestli na to budu mít náladu a čas, tak tu kapitolu dopíšu a dám ji sem už dneksa =)

5 qtinka;) qtinka;) | E-mail | Web | 1. března 2008 v 11:51 | Reagovat

jezis.to bolo krasne! tie Jamesove pocity..wow... a to, ze neplakal aninic.. wow

6 Trinity Trinity | Web | 1. března 2008 v 15:01 | Reagovat

Máš to krásný!! Nechceš se spřátelit?

7 Lištička Lištička | Web | 2. března 2008 v 15:06 | Reagovat

Huh, to bylo super :) Píšeš pěkně čtivě :))

8 Zeroni,s slash Zeroni,s slash | E-mail | 16. dubna 2011 v 18:36 | Reagovat

přesně jak už napsala Lištička píšeš velmi čtivě a to dneska dovede jem pár lidí......na prakticky každým blogu na kterej jdu najdu něco co se mi nelíbí....ale tady to prostě nejde....možná??? NE tady nic nenajdu....:D jsi vážně dobrá ale počkej až si založím i já blog....jen doufám že se na něj taky někdy jukneš.....:D :D přeju hodně štěstí do dalšího psaní a hodně skutečně dobrejch povídek ( promlouvá ze mě moje sentimentalita.....:D :D :D )mno nic jen jsem se chtěla trochu vypsat a vložit sem ten nejdelší komentář jakýho jsem dneska schopna tak zatím pa pa PS: držím ti palce......tak a myslím že tohle je ten nejdelší komentář jakoej tu budeš mít...:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama