5. kapitola - Soutěž

5. ledna 2008 v 18:56 | Peggy |  Miranda... I love/hate you!
Ahoooj!!! Tak jsem se překonala a napsala další kapitolu... To koukáte, co? :DDD Můžete to brát jako opožděný dárek k Vánocům nebo takový novoroční překvápko... Doufám, že se vám bude líbit... Dole je anketa a rozhodně budu jenom ráda, když mi tady zanecháte nějaký komentáře=)
P.S. Doufám, že jste si užili Vánoce, Silvestra a prázdniny... A přeju vám jenom všechno nejlepší do novýho roku! =)

Seděl jsem ve Velké síni, s podmračeným výrazem a velkými kruhy pod očima, a nezaujatě se šťoural v malinovém jogurtu na mém talíři. Čas od času jsem vždycky vzhlédl, jen abych se ujistil, že mě nikdo nepozoruje a že u zmijozelského stolu stále ještě sedí vyčouhlý blonďatý chlapec s bledou tváří a hned vedle něj dívka se slámovými vlasy a nejkrásnějším úsměvem, co jsem kdy spatřil, svírající jeho ruku. Hořce jsem se ušklíbl. Jak jsem si mohl myslet, že by o mě mohla mít zájem? Proč bych ji měl přitahovat víc já, o rok mladší student z Nebelvíru, o kterém si mnozí myslí, že jsem nenapravitelný šprt, než pohledný, o dva roky starší, Zmijozelák? Správně, nemá k tomu žádný důvod a já jí to nemůžu zazlívat…
"Albusi!" Kdosi mi bez slitování uštědřil ránu loktem do žeber. Neochotně jsem se otočil tím směrem a uviděl Sam, tvářící se dotčeně.
"Co se děje?" vypadlo ze mě bez zájmu a znovu jsem se vrátil ke svému jogurtu.
"Nic! Jen to, že tady celou snídani sedíš jako tělo bez duše, vypadáš, jako bys vůbec nespal a ani nereaguješ na kohokoliv, kdo vysloví tvoje jméno! Co je to s tebou?"
"Hm, asi jsem se jen zamyslel…"
"Albusi," pohlédla na mě zklamaně. "Jestli tě něco trápí, tak mi to klidně řekni… Myslím, že mi můžeš věřit, ne?"
"Není co," odpověděl jsem lhostejně a začal zuřivě seškrabovat jogurt z okraje misky a přemisťovat ho doprostřed.
"Když myslíš…" pokrčila Sam rameny. "Každopádně, my už odcházíme, takže jestli půjdeš s námi…"
"Ne, myslím, že tady ještě zůstanu a v klidu si dojím snídani," odmítnul jsem. Poslední, o co jsem teď stál, bylo nutit se do hovoru s mými přáteli, kteří o mých problémech vůbec nic nevěděli. Asi to zní šíleně, jako by si za ty tři roky vůbec nezískali mou důvěru. Ale já jsem opravdu neměl chuť někomu se s tím svěřovat. Chtěl jsem zkrátka být sám…
"Albusi, proboha! Vždyť jsi na to měl už skoro hodinu a snídaně ses téměř ani netknul!" zděsila se Sam. Jen jsem pokrčil rameny, a tak prohlásila: "Tak zatím ahoj!"
Zabrblal jsem něco nesrozumitelného, ale Sam se mnou už očividně nehodlala ztrácet čas. Netuším, co si v tu chvíli myslela, a radši to ani vědět nechci. Raději se totiž rozpovídala s Jessem, přičemž je Elphias nervózně pozoroval a Josh jim sem tam skočil do řeči a přidal nějakou vtipnou vsuvku. Znuděně jsem je pozoroval, jak se vzdalují, a měl jsem za to, že už všichni odešli, takže jsem začal roztržitě míchat svůj jogurt.
Náhle se však vedle mě ozvalo: "No tak, co ti je?" Málem jsem vyletěl z kůže, nepředpokládal jsem, že vedle mě ještě někdo sedí, a tak mi způsobil obrovský šok. Pomalu jsem vzhlédnul a když jsem spatřil Jacka, tvářícího se starostlivě, jen jsem znovu zopakoval "Nic."
"Achjo, koukám, že s tebou dneska řeč asi nebude…" postěžoval si. "Dobře, když mi to nechceš prozradit, aspoň se tě pokusím trochu rozveselit…" prohlásil a široce se na mě zašklebil.
"Ne, Jacku, díky, ale myslím, že mi vážně nic není…" začal jsem protestovat, ale Jack mě rázně umlčel.
"No právě, v tom je ten problém! Ty zkrátka nechceš přiznat, že by tě něco trápilo… Tak tě aspoň trochu rozesměju, co říkáš?" Ani nečekal na odpověď a spustil nanovo: "Jé, už bychom měli jít na hodinu… nevadí, budeme si povídat po cestě." Nekompromisně mě vytáhnul na nohy a přinutil mě vykráčet vedle něj ze dveří. Ještě předtím jsem pohledem zavadil o zmijozelský stůl. Miranda i Simon už někam zmizeli. Hlasitě jsem si povzdechnul a poslouchal, co Jack právě vykládá.
"Takže… Řekni mi, je správně 'sedm a pět je třináct' nebo 'sedm a pět jsou třináct'?"
"Cože?" vyvalil jsem na něj oči.
"No, má se říkat 'je' nebo 'jsou'?" pokračoval s pobaveným výrazem.
"Já nevím… asi 'je'," odpověděl jsem, naprosto vykolejeně.
"Špatně!" vykřikl triumfálně Jack, až se to rozléhalo po celé chodbě, kudy jsme právě procházeli. "Sedm a pět přece není třináct, ale dvanáct!" vypadlo z něj mezi výbuchy smíchu.
Nechápavě jsem na něj zíral, ale potom mi to taky došlo, a chtě nechtě jsem se k jeho chechtání musel přidat.
Do učebny lektvarů jsem už dorazil v poměrně dobré náladě. Tedy, alespoň jsem se snažil, aby to tak navenek vypadalo. Uvnitř jsme měl stále pocit, jako by mi cosi neustále rvalo vnitřnosti na kousky, ale snažil jsem se to skrývat a nedat nic najevo. Proč bych s tím měl zatěžovat své přátele? Zvládnu to přeci sám…
***
Uběhl celý týden, kdy jsem se už zase choval docela normálně, a přikázal jsem si na Mirandu myslet co nejméně. Jakžtakž se mi podařilo myšlenky na ni vystrnadit kamsi do dálky, a když jsem si na ni náhodou vzpomněl, násilím jsem se nutil zapojit ještě více do rozhovoru s kamarády, co nejvíc se smát a zkrátka myslet na něco jiného. Téměř se mi podařilo všechno související s ní uzamknout někde v nepoužívané části mé paměti. Bohužel mi to ale moc dlouho nevydrželo…
Vánoce se blížily každým coulem a Bradavice už byly celé vyzdobené v jejich duchu. Ve společenských místnostech i ve Velké síni se to jen hemžilo ozdobenými stromečky a na chodbách prostředí zpestřovaly jedlové větvičky nebo pozlacené jmelí. Venku byla téměř nesnesitelná zima a nebyl snad den, kdy by nás sněhové vločky nepoctily svou novou dávkou, takže venku už místy byly obrovské sněhové závěje.
Právě jsme s Elphiasem, trojčaty a Sam odcházeli z hodiny přeměňování, které vyučoval pan profesor Tricher, ředitel nebelvírské koleje, když Tricher zavolal: "Pane Brumbále! Pane Aphisi! Slečno Ziggotová! Potřeboval bych s vámi mluvit…" udiveně jsem na něj podíval a poté jsme si s nebelvírskými kamarády vyměnili užaslé pohledy. Jenže nezbývalo nám nic jiného, než poslechnout a vydat se zpět ke katedře, odkud na nás Tricher shlížel se záhadným výrazem.
Elphias zůstal stát ve dveřích, zatímco trojčata, Sam a já jsme se bázlivě plížili zpět k profesorovi.
"Pane profesore," ozval se Jesse. "A se kterým 'panem Aphisem' byste chtěl mluvit?" Tricher nejdříve vypadal poněkud zmateně, ale potom se mu očividně rozsvítilo.
"Omlouvám se, asi jsem se nevyjádřil dost jasně. Potřebuji, aby tady zůstal John," prohlásil. Josh s Jessem se tedy ulehčeně rozešli ven z učebny a na nás tři dopadla ještě větší nervozita. Co po nás může chtít? Provedli jsme snad něco?
"Jen jsem vám chtěl sdělit, že se v lednu bude konat všestranná školní soutěž v Lektvarech, Obraně proti černé magii, Přeměňování, Kouzelných formulích a Bylinkářství. Z každé koleje se z každého ročníku smí vybrat jen tři nejlepší studenti, takže jsem vybral vás tři."
Všichni tři jsme si znatelně oddychli a nyní zaskočeně hleděli na Trichera.
"A… jaktože jsme se o té soutěži nedozvěděli už dřív?" odvážil se Jack přerušit stávající ticho.
"Studenti se mohou účastnit až od čtvrtého ročníku," vysvětlil s úsměvem Tricher. "Ale to není všechno. Studenti ze čtvrtého a pátého ročníku jsou v jedné kategorii a šestý se sedmým v druhé. Nejdříve jsou vybrány dvojice, které spolu zápolí, a vítěz z každé z nich postoupí dál. Takhle to jde dál a dál, až zůstane v každé kategorii pouze jeden soutěžící. A tento vítěz postoupí do meziškolního kola. Své rozhodnutí mi můžete sdělit do zítřka, abych měl případně dost času vybrat někoho jiného. Jestli nabídku přijmete, sdělím vám potom další detaily. Pokud nemáte žádné další otázky, můžete jít."
Jack, Sam a já jsme na sebe pohlédli a pokývali hlavou. "Pane profesore," ozvala se Sam.
"Ano?"
"Myslím, že už jsme se rozhodli," prohlásila.
***
Miranda spolu se Simonem kráčela ztichlými bradavickými chodbami. Vesele si povídali a Miranda se každou chvíli musela zachichotat. Když se konečně ocitli před zmijozelskou společenskou místností, nejdříve se na sebe usmáli a poté se k ní pomalu začal přibližovat, až se obličeji téměř dotýkali. Vášnivě ji políbil a ona mu polibky vracela.
Když po nějaké chvíli ruku v ruce vkročili do společenské místnosti, čekalo je menší překvapení.
"Simone! Mirando!" zvolala vysoká hnědovlasá dívka. "Shání vás Quill."
Dvojice na sebe překvapeně pohlédla. Co by jim mohl Quill, ředitel zmijozelské koleje, chtít?
"Prý se za ním máte stavit co nejdříve," dodala dívka a dál si jich už nevšímala.
***
Poplašeně jsem sebou trhnul a otevřel oči. V pokoji panovala naprostá tma a všichni mí spolubydlící už dávno spali. Protáhnul jsem se, přitáhnul si přikrývku ještě víc ke krku a znovu jsem zavřel oči v bláhové naději, že znovu usnu.
Proč, proč jen na Mirandu musím pořád myslet, dokonce mě pronásleduje i ve snech! Jediné, co teď chci, je zapomenout…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli jste to četli...

CLICK!!!

Komentáře

1 Lina Lina | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 17:03 | Reagovat

hmmm, chudáčik albus.... a tá súťaž ma zaujala tak dúfam, že dáš čoskoro novú kapitolu

2 Polgara Polgara | Web | 6. ledna 2008 v 21:48 | Reagovat

Hurá, další kapitola. Chudák Brumla, doufám že až bdue soutěžit, tak se mu zvedne nálada...mooc pěkně napsané

3 Jenny Jenny | Web | 9. ledna 2008 v 14:58 | Reagovat

Jeee super new kapitola...chudák Albus=( moc stěšim na další..

4 charlot charlot | Web | 17. ledna 2008 v 19:47 | Reagovat

Dááááááááááál krása,překrása úža.Neotřelej nápadm mládi Brumbála =o) nic lepšího super =o) =o) :´)!!

5 panthy panthy | Web | 17. ledna 2008 v 20:00 | Reagovat

Jejda, já na tu kapitolu nějak pozapomněla O:-) Promiň, jdu to napravit :D Muš, ty mě udivuješ, fakt píšeš úžasně, já nechápu, jak to jen děláš...Tak jako že ti to všechno tak hezky dává smysl, dobře se to čte a nemáš tam žádný zádrhele... To je pro mě španělská vesnice :DDDD

Sem ráda, že ses dokopala k tomu, abys napsala další kapitolu, protože to stálo za to... A ta soutěž, to je taky neotřelej nápad :) Předpokládám, že vyberou Mirandu a toho zmijozeláka, že? :DDD

No, nechám se překvapit a koukej máknout, jinak....(cha, co by tě mohlo přinutit...už to mám :D) *zlomyslnej škleb*, jinak....ti ztížim úkol :DDDDD

Takže další kapitola, jasný? :DDDD

6 Peggy Peggy | Web | 17. ledna 2008 v 20:31 | Reagovat

Všem moc děkuju za komentáře, vážně mě moc potěšily =))) Takže myslím, že když jste mi takhel zvedly náladu, tak se snad k další kapitolce dokopu o víkendu :P

A 4 panthy: grrrrrrrrrrrrr, to by si mi neudělala... že ne? O:-) No, stejně ten úkol musím schválit já :D No, nic moc horšího než Prvok už stejně není... :DDD

7 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 24. února 2008 v 13:19 | Reagovat

Jůha.. tak soutěž jo.. to bude hodně zajímavý,... :) Chudák All, pořád se kvůli Miradně tak trápit.. :( nj my ženský jsme mrchy... :DD Každopádně.. jdu honem na další kápču..

8 Leenikk Leenikk | Web | 10. března 2008 v 21:54 | Reagovat

Soutěž????!!!Ty jo tak to honem dál!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama