3. kapitola - Že by úspěch? 2/2

22. listopadu 2007 v 21:39 | Peggy |  Miranda... I love/hate you!
Další část... GRRRRRRR mě to štve!!!

Zjevně vůbec nedokázal docenit její nesporně ohromný význam jakožto jedné z nejdůležitějších příruček pro mladého kouzelníka.
Na přeměňování jsme měli profesora Blacka, který sice byl velmi přísný, ale myslím, že mě si celkem oblíbil, a to hlavně proto, že jsem jako první a jediný dokázal, aby můj brk změnil barvu, za což jsem sklidil pět bodů pro Nebelvír.
Další byla na řadě Obrana proti černé magii. Vyučoval ji profesor Tricher, který byl snad ještě víc rudovlasý než všechna trojčata dohromady a ona si ho okamžitě zamilovala a chovala ho téměř v nábožné úctě.
"Dobrý den," prohlásil, když vešel do třídy. "Vítám vás v hodině Obrany proti černé magii. Jsem profesor Tricher a teď se mi pěkně popořadě představte." Zadíval se na mě a Elphiase, protože jsem seděli v první lavici.
"Já jsem Albus Brumbál," ujal jsem se slova.
"Elphias Doge."
"Jack-Jesse-Josh… Aphis!!!" zvolala trojčata najednou a poté se rozesmála na celé kolo.
"Adriana Foggová," začervenala se jedna holka z Nebelvíru, která si sedla vedle Joshe.
"Samantha Ziggotová. Ale říkejte mi Sam."
"Lucy Rawneyová," představila se dívka sedící vedle Sam.
Když se představili všichni nebelvírští, představili se i havraspárští studenti, se kterými jsme letos měli Obranu.
"Tak, myslím, že můžeme začít," řekl profesor Tricher, když vyslechl jména všech svých nových studentů. "Začneme se učit ta nejzákladnější obranná kouzla, ale nejdříve si probereme nezbytnou teorii." Ve třídě byla slyšet neskrývaná povzdechnutí, ale já jsem byl připraven vrhnout se do učení čehokoli, jen když mi to pomůže stát se lepším kouzelníkem.
Znal jsem odpověď na všechny profesorovy otázky, za což mě vždy pochválil a ostatní na mě jen zírali s otevřenou pusou, ale někdy mě předběhla Gwendolen Digová z Havraspáru, a to mě neuvěřitelně dopalovalo.
"Tak, kdopak nám poví, jaké kouzlo použijeme, když na nás útočník míří hůlkou a my ho chceme odzbrojit?" Zuřivě jsem vystřelil svou ruku nahoru, ale to samé udělala Gwendolen na druhé straně učebny. Profesor nejdříve bezradně těkal pohledem z jednoho na druhého a než stačil cokoli říct, vykřikli jsme s Gwendolen najednou: "Expelliarmus!"
A profesor Tricher dal pět bodů za správnou odpověď jenom jí! To je spravedlnost! Každopádně jsem stejně získal celkově víc bodů než ona - pečlivě jsem to počítal!
Obdobně to v podstatě probíhalo po celý zbytek dne, myslím tím, že jsem po celý zbytek dne exceloval ve všech předmětech. Počkat, něco tady smrdí… Dobře, dobře, možná to s tou sebechválou přeháním…
Odpoledne po vyučování jsme s Elphiasem a Jackem zamířil do knihovny, abychom si udělali úkoly - Jesse a Josh prohlásili, že to přece ještě není potřeba, a že si je udělají, až to bude opravdu nezbytně nutné. Cestou jsme potkali Sam s Lucy, a tak jsme dorazili spolu. Usadili jsme se v rohu u okna a já jsem se vydal najít starší vydání knihy Mandragory - jak se jejich mluva liší od té naší a jiné zajímavosti.
Zabloudil jsem až do dost odlehlých regálů a tak jsem se zahloubal do knižních hřbetů, že jsem doslova nadskočil leknutím, když se za mnou znenadání ozvalo: "Ahoj."
Ani jsem se nemusel otáčet, abych zjistil kdo to je. "A-ahoj Mirando." Odvážil jsem se na ni pohlédnout. Vypadala báječně. Slámové vlasy měla rozpuštěné a klidně jí splývaly po zádech a modré oči se přímo vpíjely do těch mých. Černý hábit ladně obkresloval její štíhlou postavu.
Náhle mé myšlenky pročísl obraz obrovského hada s vystrčeným rozeklaným jazykem. Ne, to nemůže být pravda! Proč proboha Zmijozel? Ne že by mi přišel Zmijozel tak špatný, ale Moudrý klobouk přece musel mít pádné důvody pro to, aby tam někoho poslal. Představoval jsem si Mirandu jako zosobnění spravedlnosti, míru, soucitu a kladných vlastností vůbec, ale podle mě nepřipadalo v úvahu, aby někoho takového zařadili do Zmijozelu.
Mýlil jsem se v ní. Určitě to tak muselo být, jinak…
"Co hledáš?" Její hlas zněl tak andělsky…
"No… Mandragory - jak…"
"Jak se jejich mluva liší od naší a jiné zajímavosti?" dořekla za mě Miranda a sladce se usmála.
Omámeně jsem přikývnul.
"Ale ty jsou přece tady," prohlásila a vedla mě o pár regálů dál.
"Díky"
"Není zač."
"Ale je… A- a navíc jsem ti chtěl poděkovat za ten včerejšek… vždyť víš, to s tím Simonem…"
"Ale to přeci nic nebylo. Je to sice můj kamarád, ale ubližovat nevinným prvňákům…"
"Díky, Mirando."
"Vážně není zač. Ale já už budu muset letět…" pohlédla na své hodinky. "Proboha! Už jsme měla dávno být jinde! Ahoj, Albusi!
"Ahoj, Mirando," zašeptal jsem potichu. Stejně už by mě neslyšela, tou dobou už byla dávno pryč… A navíc, madame Pinceová*, která knihovnu vedla, nesnášela křik a hluk vůbec na posvátné půdě zasvěcené knihám.
V učení jsem byl bezesporu nadmíru úspěšný, ale čím víc se můj žaludek stahoval, tím víc jsem měl pocit, že v lásce se mi nedaří… Už tehdy jsem si totiž byl jistý, že jsem se do Mirandy beznadějně zamiloval.
*Matka madame Pinceové, o které psala Rowlingová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 23. listopadu 2007 v 16:18 | Reagovat

Další výborná kapitola...jenom mi příjdou trochu krátké....a kdy bude další? 80)

2 Alexa Alexa | 29. listopadu 2007 v 11:25 | Reagovat

Skvělá kapitola, už se moc těším na další

3 Jenny Jenny | Web | 6. prosince 2007 v 16:37 | Reagovat

Skvělá kapitola...jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet mezi Albusem a Mirandou.....

4 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 24. února 2008 v 12:55 | Reagovat

Tak tady se už toho děje poměrně víc.. :) No... krátká je asi proto, že ti to ten blog nevzal.. :) ale i tak to je skvělá kápča.. :) Letím na další kápču.

5 Leenikk Leenikk | Web | 10. března 2008 v 21:34 | Reagovat

A!Tu je ještě druhá část!Takže zase supiš.Kurňa ja nefím, co pořád psát.

Takže jdu dál!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama